Okno a prostor kolem něj ve vizi z kampaně Brera.
Úvodní obrázek vygenerovaný umělou inteligencí pro značku Noema. Nezobrazuje dílo Petera Zumthora.
Místnost nám může zůstat v paměti prostřednictvím detailu: hloubky okna, vzdálenosti mezi stolem a stěnou nebo místa, které se rozsvítí, zatímco zbytek zůstává ve stínu. Ve vzpomínce v sobě tento detail nese širší prožitek prostoru a času, který jsme v něm strávili.
V knize Atmospheres, kterou vydalo nakladatelství Birkhäuser v roce 2006, Peter Zumthor uvažuje o kvalitě architektonických prostředí a o setkávání materiálů, proporcí a světla. Je to východisko pro tento pohled značky Noema: pozorovat povrch v podmínkách, v nichž se s ním člověk bude setkávat. Následující otázky patří k našemu vlastnímu uvažování o návrhu.
Můžeme začít u prahu. Co vidí člověk, který vstupuje? Stěna se může ukázat celá nebo jen skrze část otvoru. Podlaha může vést pohled do hloubky, zatímco boční povrch zpočátku zůstává na okraji. Místo, odkud se díváme, určuje, které vztahy jsou okamžitě čitelné.
Poté si můžeme představit, že se posadíme. Změní se výška pohledu i vzdálenost od věcí. Textura, kterou jsme dříve vnímali jako celek, může odhalit detaily; hrana stolu může zakrýt část obkladu. Návrh začínáme pozorovat prostřednictvím těla, jeho poloh a návyků.
Zbývá čas. Otvor obrácený k rannímu světlu a večer rozsvícená lampa vytvářejí odlišné podmínky. Povrch se těchto proměn účastní společně s textiliemi, nábytkem a dalšími materiály. Zohlednit více okamžiků dne nám umožňuje klást vybranému vzorku přesnější otázky.
Pro značku Noema znamená číst atmosféru dát prostor těmto pozorováním, než výběr uzavřeme. Barva a textura získávají smysl ve vzdálenostech, gestech a trvání. Otázka, která nás provází, je konkrétní: jak bude tento povrch působit na toho, kdo do místnosti vstoupí, zastaví se v ní a znovu se do ní vrátí?
Text byl připraven s podporou umělé inteligence.
