Jednolitý povrch může dát prostoru souvislost. Dekor přináší charakter: něco, co rozpoznáme, zapamatujeme si a k čemu se vracíme pohledem.
Loto vychází z ručně zpracovaných desek. Výchozím bodem je myšlenka hledaná v hmotě prostřednictvím gesta, které zanechává reliéfy, směry a rozestupy. Studium těchto desek vedlo ke vzoru, který se mohl stát keramickým povrchem v kolekci Brera.
Tento přechod nespočívá pouze v zachování motivu. Stopa musí na stěně najít vlastní měřítko. Zblízka čteme detail; s odstupem vnímáme přítomnost, která mění vztah mezi světlem, zařízením a celou místností.
V tomto smyslu jsou dekory duší kolekce. Nepřidávají ornament až na konci návrhu: mohou být myšlenkou, kolem níž projekt získává svou identitu.
U Lota nabízí reliéf světlu místo, kde se může zastavit. Stěna získává rytmus a tento rytmus vstupuje do života místnosti.
